Jak jsou pneumatiky kulaté, tvoří pěkné klíny :). Až tak pěkné, že je radost zahazovat je hlínou. Trvá to totiž neskutečně dlouho.
Startovní pozice byla vesměs na nultém hliněném bodu, jen velmi zřídka byla první vrstva hliněné omítky naházená. Abych upřesnila pojmy:
- nultý hliněný bod - prostě tam nic naházeného není
- 1 vrstva hliněné omítky - pouze tak silná vrstva, u které nehrozí, že bude padat, víceméně tak 2 hliněné koule nahozené na sebe (pěkně se tam silou hodu rozprostřou, takže to zas tak silná vrstva z jednoho hodu není)
Složení hliněné omítky:
- spodní půda (ne hnědá ornice)
- sláma
- voda
Hlína
Jsme se zemělodí pod úrovní povrchu, takže máme vykopaný kus do země, materiál jsme tedy brali tento vykopaný. Na jednom konci vykopané plošiny je písčitá půda, na druhém konci je téměř čistý jíl. Mezitím se to různě prolíná. Na první vrstvy jsme brali hlínu vesměs smíchanou z kopání, půda s pískem i trochu jílem. Tento materiál jsme tvořili řidší, o to více zahuštěný slámou. Na konci nahazování jsme měli zrovna k dispozici hodně pískový materiál, takže jsme přidávali jíl až do pěkně lepivé struktury. Lepivost materiálu jsme museli hodně zkoušet. Navíc jsme měli k dispozici jíl sytě červený, takže se dala i odhadnout barva. Nicméně se nám i stalo, že naházená vrstva na spodním podkladu prostě nedržela a začala opadávat. Tudíž celý blok shodit dolů a znova. Nejlepší výsledek se jeví v koupelně, vrchní vrstva se zde dělala jako poslední, materiál byl více jílový a držel na podkladu perfektně.
Sláma
Slámu jsme použili tu, co jsme měli již na pozemku z jarního sázení keříčků. Do spodních vrstev jsme slámu jen mírně natrhali z balíků a přetrhali ručně. Hliněný materiál byl více řidší, takže sláma byla jako silné zahušťovadlo. Na vrchních pár centimetrů jsme sekyrkou sekali slámu na jemné kousky. Vrstva pak nebyla tak hrubá, již bylo potřeba jemnější struktury. Co se týče množství použité slámy, tak do spodních vrstev bylo použito poměrně velké množství. Na poslední vrchní vrstvy toho materiálu už nebylo tolik, jak byl ale jemný, tak byl více rozprostřen.
Voda
Asi není co dodat. Množství dle oka. Poměr jednotlivých materiálů jsme neměřili. Spíše to bylo tak, jak to drželo, jak se materiál lepil na ruce i podklad a podobně.
Do pneumatik jsme pro lepší zadržení omítky natloukli hřebíky (+/- 12 hřebíků do jednoho klínu). V nouzovém případě, kdy by se omítka chtěla vytrhnout, hřebíky by jí zastavily.
Finále omítky v koupelně bylo trochu jiné než postup popisovaný u hlíny. Zkusily jsme proti praskání omítky využít rákos. Na zeď do pneumatik jsme natloukli stébla rákosí. Nebylo moc nahuštěné, jen aby tam nějaké bylo. Až na tento rákos jsme nahazovali, ještě k tomu jílovitější materiál. Výsledek byla jednak pěkná barva, zadruhé méně popraskaná zeď. Rákos jsme re-použili z již nepoužité role pro domácí využití.
Po postupném usychání začala hliněná omítka praskat. Nejprve jsme se praskliny snažili na ještě měkké hlíně zamačkávat, ale pro prsty to bylo docela náročné. Ve finále to ani moc nepomohlo, protože se po zamačkání a dalším seschnutí praskliny opět vytvořili.Kulaté rohy u vstupních dveří budou určitě vystaveny nárazům. Vyztužili jsme tedy zeď jutou jakožto přírodním materiálem a zatáhli jsme celou plochu rozmáčeným modrým jílem. Povrch těchto kulatých rohů je po takovém zásahu skvěle pevný a na povrchu nepopraskaný.
Zkoušeli jsme také metody, jakým zatáhneme vzniklé praskliny. Skvělé bylo "zamalovávat" plochy hustou tekutinou rozpuštěného jílu s vodou. Mělo to i tu výhodu, že jsme začali vymalovávat a místa, kde byla omítka až moc písková, se nedrolila. Tato metoda vyžadovala na praskliny více nátěrů. Dalším způsobem bylo nanášení hustého jílu plochým hladítkem. Nanesli jsme tak tenkou vrstvu, která se moc nespojila s podkladem. Nanášením štětcem se jíl do podkladu nasákl daleko lépe. Nakonec jsme celý obvod zdí natřeli rozpuštěným jílem, aby se písek z omítky nedrolil a praskliny budeme zaplňovat tužším jílem.
Finální vrstvu omítky, to je štuk a následně barva, budeme dělat v budoucnu na bydlení.
Od pneumatik je na omítkách od 1cm(vyjímečně) do 4cm, v průměru tak 3cm. Zeď byla trochu křivá, takže se musela srovnat. Nicméně od těch klínů je vrstva takových 40cm. To je vrstvička hlíny na baráku..
V souvislosti s tímto článkem souvisejí následující videa:
